
Jarní období se nezadržitelně blíží a s ním i první aplikace dusíku. Ale pozor, v éře precizního zemědělství už dávno neplatí „čím víc, tím líp“. Cílem je dodat rostlině přesně tolik živin, kolik dokáže v dané fázi a při daném stavu půdy využít. Pojďme se podívat, jak pro regenerační hnojení ozimů využít variabilní aplikace.
Regenerační hnojení poskytuje rostlinám dostatek dusíku pro rychlou regeneraci po zimě a zajišťuje optimální výživu pro další vývoj. Pro toto hnojení se nejčastější používají dusíkatá hnojiva, jako je třeba ledek amonný s dolomitem/s vápencem. Agronomové také doplňují deficit síry, který dlouhodobě potvrzují data z ÚKZÚZ. Bez síry rostlina nedokáže efektivně využít dodaný dusík, proto je vhodné využít hnojiva jako je síran amonný s dusičnanem amonným.
Výběr hnojiva je vždy v rukou agronoma a jeho agrotechnických znalostí.
Hnojivo máte vybrané, nyní je potřeba se rozhodnout, které podkladové mapy použít pro vlastní hnojení. Regenerační hnojení ozimů probíhá v závislosti na povětrnostních podmínkách a lokaci nejčastěji v průběhu února a začátkem března. Z toho důvodu jako nejvhodnější podklad pro tvorbu aplikačních map doporučujeme mapu relativního výnosového potenciálu, která zachycuje chování porostu za několik let zpátky.
Naopak nedoporučujeme používat aktuální satelitní snímky. V brzkých jarních měsících tyto snímky mohou být zkreslené díky nízkým teplotám, nízké úrovni probíhající fotosyntézy nebo třeba nezapojeným porostům, které vegetační indexy zkreslují. Aktuální satelitní snímky mohou mít své opodstatnění v pozdějších aplikacích, jako je kvalitativní hnojení.
Strategie hnojení je rozhodnutí, zda se budeme snažit vyrovnat porost, nebo zda budeme podporovat výnos v místech, která mají vyšší výnosový potenciál. Tyto přístupy jsou protichůdné a musíme zvolit, kterou cestou – diferenciační a kompenzační – se vydáme.
Diferenciační přístup podporuje vysoko výnosové zóny, tj. do lepších míst aplikujeme vyšší dávky hnojiv a naopak, do nízko výnosových zón se dávky snižují. Tento způsob tedy přesouvá dávku z míst, kde dlouhodobě dosahujeme nižších výnosů do míst, kde je naopak možné všechny živiny využít a výnos tak zvýšit.
Kompenzační přístup se naopak snaží podporovat vyššími dávkami slabší místa. Z našich zkušeností a výsledků případových studií nicméně vyplývá, že porosty v „horších“ zónách nezvýší výnos ani při vyšších dávkách hnojiv (v těchto částech dochází k přehnojování už při uniformní aplikaci bez výnosové odezvy) a silné porosty v lepších produkčních zónách mají naopak živin nedostatek. Ani zvýšení dávky hnojiv o 25 % nevedlo ke zvýšení výnosu - více detailů v této případové studii. Výsledkem tohoto přístupu je tedy neefektivní využití zdrojů a nižší výnos.
Z výše uvedeného a ze zkušeností našich klientů doporučujeme používat pouze diferenciační přístup.

Už tedy víme, jaké hnojivo a s jakou strategií budeme aplikovat. Poslední informací, kterou potřebujeme pro tvorbu aplikační mapy, je nastavení variability.
Nastavení variability říká, o kolik se změní aplikovaná dávka, když se výnosový potenciál změní o 10 %. Čím vyšší procento, tím vyšší rozdíl mezi jednotlivými zónami. Nastavení výše variability se vyjadřuje procenty. Nejčastěji používanou hodnotou (zejména u zákazníků, kteří s variabilními aplikacemi teprve začínají) je 10 %, i když mnoho našich zákazníků využívá i vyšší hodnoty (až 30 %). Obecně doporučujeme začít u regeneračního hnojení na 10 % a v pozdějších aplikacích variabilitu zvyšovat.
Abychom se vyhnuli případným extrémním dávkám, je vhodné při přípravě map nastavit i maximální a minimální dávku. Toto nastavení zajistí, aby se dávky aplikovaného produktu vždy nacházely v tomto rozmezí.
Zajímá vás více informací? Chcete zjistit, jak využít regenerační hnojení ozimů na svých pozemcích? Neváhejte nás kontaktovat a domluvte si nezávaznou konzultaci.
Pokud Vás zajímají moderní přístupy k zemědělství, můžete se přihlásit k odběru našeho newsletteru, nebo nás sledovat na Facebooku nebo Instagramu.